Vycentrovaná teorie - část 4: LATERALITA A HISTORIE II.

Navštívil jsem různá muzea u nás, v Polsku či Německu

a výjevy s levorukou postavou nejsou zas takovou vzácností.

Co je zarážející je fakt, že levorucí (nebo obourucí) lidé se nacházejí na obrazech s církevní tématikou

a často i na dílech vytvořených církevními pracovníky.

Ve druhé části seriálu Vycentrované teorie, jsem dal do náhledu kresbu od anglického benediktínského

mnicha a kronikáře Matthew Parise (1200-1259), který zachycuje Sokrata a jeho žáka Platóna.

Nebudeme teď řešit očividné rozdíly ve velikosti postav obou slavných filozofů. 

Z úhlu pohledu laterality je zajímavý fakt, že Sokrates používá k zápisu (nákresu) obě ruce.

To je vzhledem k faktu, že leváci byli církví považování za spojence ďábla, zajímavý fakt.

Ale jak jsem psal, takových obrazů a výjevů najdete mnohem víc.

Například v Broumově na Náchodsku,

církev nedávno zpřístupnila fresku Posledního soudu ze 14. století,

na faře kostela Petra a Pavla.

Na fresce je mimo jiné vyobrazeno

pět panen rozumných, jdoucích k nebeské bráně

a pět panen pošetilých, jdoucích do pekla.

Zatímco rozumné panny nesou pohár hrdě a vzpřímeně v levé ruce,

ty pošetilé jsou zlomené, drží pohár v ruce pravé a ještě obráceně.

To je opravdu zvláštní symbolika na půdě instituce,

která se s averzí proti levorukým nikdy netajila.

Instituce která vymyslela systém vzdělávání,

na jehož základech stojí náš současný vzdělávací systém

A náš vzdělávací systém

nelibost k levé ruce povolil až

ve druhé polovině 20. století.

Byla tedy levorukost a obourukost v minulosti tak vzácná, jak tvrdí historici?

Nebo naopak, se zavedením povinného vzdělávacího systému v 19. století,

se počet leváků v populaci značně zredukoval (rozuměj přeučil).

O tom by svědčily i první filmové záběry z konce 19. století z Anglie,

kde je vidět, že část starší populace (nezasažená vzdělávacím systémem) mává na kameru levou rukou.

Narozdíl od těch mladších, kde je převaha pravé ruky zřejmá.

Další fakt k zamyšlení najdeme přímo na akademické půdě.

Podle Malého staročeské slovníku vydaného Státním pedagogickým nakladatelstvím v roce 1979,

existoval do 16. století výraz pro obouruké - PRAVITEL.

My dnes používáme latinské slovo ambidextr a moderní čeština

výraz pro obourukost nemá.

Znamená to tedy, že obourukých bylo v minulosti víc?

A nezní slovo Pravitel vznešeně a důstojně,

narozdíl od slova Ambidextr,

 které zní spíš jak těžká diagnóza

a vyvolává pocit nutnosti okamžité hospitalizace?