Vycentrovaná teorie - část 1: LATERALITA A VĚDA

Již v 19. století byly určeny v mozku dvě základní oblasti, které řídí mluvení (Brocova oblast) a porozumění řeči (Wernickeova oblast) a do dnešních dnů se všeobecně přijímá, že obě oblasti jsou u člověka umístěny v levé mozkové hemisféře a jen asi 10% praváků a 30%  leváků má tyto oblasti v pravé hemisféře. 

Proto je řeč chápána jako funkce vázaná na jednu hemisféru. 

A protože rozvoj řeči úzce souvisí s rozvojem jemné motoriky, vzdělávací systém za podpory vědecké obce vždy trval na psaní pravou rukou (u nás do roku 1967). 

Dnes se toleruje i psaní levou, ale pokud dítě střídá obě ruce, systém trvá na vyhranění laterality ještě před nástupem do školy.

Velké překvapení však přinesly zobrazovací metody, umožňující sledovat které části mozku se při mluvení aktivují.

Většina lidí totiž při mluvení aktivuje i druhou hemisféru, a to v oblastech, které jsou umístěny symetricky s Brocovou a Wernickeovou oblastí v dominantní hemisféře. Aktivace v druhé hemisféře bývá většinou slabší, ale pouze u malé části populace se při mluvení aktivují řečové oblasti výhradně v jedné z hemisfér.

Je tedy zřejmé, že se vzdělávací systém se mýlil.

Ale to není vše.

V roce 2002 byl v prestižním časopisu Nature neuroscience zveřejněny výsledky výzkumu vědců pod vedením německého neurologa Stefana Knechta.

Vědci předpokládali, že u člověka, který při mluvení aktivuje pouze jednu hemisféru, by se při poruše druhé hemisféry neměla schopnost mluvení zhoršit. Naopak u člověka se symetricky rozloženou aktivitou hemisfér by porucha jedné z nich měla řečové schopnosti výrazně omezit.

Ve zmíněném výzkumu, vědci pomocí transkraniální magnetické stimulace krátkodobě vypínali („poškozovali“) funkčnost řečových oblastí v levé nebo v pravé hemisféře a sledovali, jak se mění schopnost pokusných osob pojmenovávat obrázky v závislosti na tom, ve které hemisféře bylo řečové centrum vypnuto.

Pokusné osoby pak plnily zadání výzkumníků, například měly kontrolovat, zda text pod obrázkem správně pojmenovává zobrazený objekt.

U lidí, jež při spontánním mluvení aktivovali obě hemisféry stejně (tudíž se předpokládalo, že poškození jedné z hemisfér naruší schopnost správně pojmenovávat obrázky), nemělo vyřazení řečových oblastí jedné (ať levé nebo pravé) hemisféry žádný vliv ani na správnost, ani na rychlost kontrolování názvů.

U lidí, kteří při spontánní řeči aktivovali řečové oblasti v dominantní hemisféře silně a v nedominantní slabě, se předpokládalo zhoršení schopností při poškození dominantní hemisféry. 

Předpoklad se potvrdil a osoby s „odpojenou“ dominantní hemisférou odpovídaly pomaleji.

Stimulace hemisféry, která se při spontánním mluvení neaktivovala (a tudíž se od ní nečekalo, že by mohla řešení úkolu ovlivnit), však způsobila, že pokusné osoby odpovídaly rychleji než předtím!

A to ještě není vše.

 Zrychlení při stimulaci nedominantní hemisféry i zpomalení při “vypnutí” dominantní hemisféry bylo tím výraznější, čím dominantnější byla jedna z hemisfér.

Z výzkumu jasně vyplývá, že výrazná dominance jedné hemisféry zhoršuje kognitivní schopnosti člověka a to je v přímém rozporu s postojem vzdělávacího systému i vědecké obce, který se výrazně nemění do dnešních dní.

A jaký vliv pak může mít výrazná dominance jedné hemisféry na psychiku člověka?

autor: Jiří Tille

zdroj: https://www.nature.com/articles/nn868